Vyjádření k existenci sítí

vyjádření k existenci sítí

 cz.mawis.eu/tanvaldsko/

 !Nová služba pro žadatele o povolení stavby, územní souhlas, ohlášení, stavební povolení apod.!

CzechPOINT

czech point

Regionální deník

 

baner

 

Evropská databanka

Databáze firem Evropské databanky

Exporty do RSS

RSS 0.91 RSS 1.0 RSS 2.0 Atom 1.0

 

http://velke_hamry.obce.gepro.cz/

 

Jizerské hory

Navigace

Obsah

Vítejte na internetových stránkách města Velké Hamry.

Hamry

Velké Hamry jsou město nacházející se na severu Čech na Jihovýchodním okraji Jizerských hor. Město se rozkládá po obou stranách řeky Kamenice, která jím protéká. Město leží v nadmořské výšce 419 m a v současnosti na jeho území žije 2881 obyvatel.

Částí Velkých Hamrů jsou osady "Hamrska" (Velké Hamry II) a Bohdalovice. Dřívější pojmenování obce Hamersko (Velké Hamry II, jež byly původní obcí a starým střediskem) a název Dolení a Hoření Hamr pocházejí od železných  hamrů, které zde stávaly pravděpodobně ve 13. a 14. století. Název Velké Hamry se užívá od roku 1914, kdy byly sloučeny osady Hoření a Dolení Hamr v jednu obec a ta byla v roce 1926 povýšena na městys. V roce 1942 byly k Velkým Hamrům připojeny osady Bohdalovice a Svárov, městem se Velké Hamry staly v roce 1968.

 

VELKÉ HAMRY
V JIZERSKÝCH HORÁCH

PŘÍRODNÍ ZAJÍMAVOSTI A TURISTICKÉ CÍLE

Jizerské hory jsou žulové a rulové pohoří s nejvyšší horou Smrk (1124 m). Tvoří je Smrčská hornatina a Jizerská hornatina. Je to soustava táhlých hřebenů, z nichž nejblíže jsou nám Desenský, Příchovický a zejména Černostudniční hřeben. Táhne se po severozápadní hranici obce a obyvatelé Velkých Hamrů II (Hamrska) mají jeho část téměř za zády, občanům Bohdalovic skýtá po celý rok nádherný pohled. Nejvyšším bodem Černostudničního hřebene je Černá studnice (869 m), nejvyšším bodem obce Velké Hamry Pustina (831 m). Městem protéká řeka Kamenice a vlévají se zde do ní potoky Ješkrabec a Bárovský.

Hamry
Velké Hamry hraničí na východě se Šumburkem, na jihovýchodě s Haraticemi, na jihu s Plavy a Zásadou. Na severozápadě pak se Smržovkou a na severu malou částí s Tanvaldem.

Informace pro ty, kteří necestují vlakem:
Pokud chcete jít pěšky z  Velkých Hamrů do Tanvaldu a vyhnout se přitom silnému silničnímu provozu, můžete jít „za vodou“ po silnici přes Popelnice nebo lesem nade dráhou přes „Marjánku“.
Do Haratic a Plavů se můžete vydat z Mezivodí přes „Michovku“.
Údaj na budově nádraží: 417 metrů nad mořem.

 

MUCHOV


 

Oblíbeným místem Černostudničního hřebenu je Muchov (787 m) - snad proto, že je to jeho nejnápadnější vrchol. Je upraven na přírodní rozhlednu a je z  něj výhled na dominanty Jizerských hor, na Krkonoše, Ještědský hřeben a Český ráj. Jeho tvarově zajímavé kameny jsou z dvojslídné žuly, zvané tanvaldská. (Zpracovávání kvalitní krystalické žuly na Černostudničním hřebenu poskytovalo v minulosti obživu mnoha místním kameníkům. Je známo, že i základní kameny k stavbě Národního divadla pocházejí odtud).

Vyhlídka Muchov
 

O původu jména Muchov se dochovalo několik verzí. Podle jedné se začátkem 14. století ubytovali v  tehdejším „dvoře hamerském“ mniši Cyriáci a dvoru a pozemkům k němu

náležejícím se pak říkalo „Mnichov“. Toto jméno, byť v pozměněné podobě, si pak udržel pouze vrch Muchov. Druhá verze se líbí hlavně dětem. Vypravuje se v ní, že vládce Jizerských hor Muhu sídlí právě tady. Název vrcholu je tedy odvozen od jeho jména, které dostal od pána Krkonoš Krakonoše a vládce Orlických hor Rampušáka. Ti byli inspirováni tajemným houkáním sov na Černostudničním hřebenu – „ muhúúú “. Třetí varianta je nejprostší – název vrchu prý daly mouchy, které se na sluncem rozpálených kamenech rády vyhřívají. O Muchově se také vyprávělo, že se zde v poledne na sv. Jana - a také o Štědrém večeru - otvírá pokladnice uprostřed skály a nabízí své poklady. Každopádně je to magické místo a působí na lidi citlivé na věci mezi nebem a zemí pozitivní energií. Cesta k němu vede okolo kapličky sv. Václava na Hamrskách.

Muchov
 


 

V roce 1924 vystavěl tehdejší Klub československých turistů z Velkých Hamrů na Muchově turistickou chatu. Ta však bohužel po třinácti letech vyhořela a znovu již obnovena nebyla.

 

TEREZÍNKA

Terezínka
 

Pro obyvatele Velkých Hamrů není výstup z údolí Kamenice na Terezínku tak strmý jako pro ty, kteří stoupají východním koncem Černostudničního hřebenu od Tanvaldu. Ti asi 180 m nad Tanvaldskou kotlinou narazí na skalní vyhlídku, kterou nechal v roce 1853 na skále vysoké 15 m upravit a opatřit zábradlím majitel jedné z tanvaldských přádelen Johan Mayer. Jeho manželka Therezie si oblíbila pohled z tohoto místa dolů - na kotlinu tvořenou soutokem říček Kamenice a Desné, proto dal zamilovaný továrník vyhlídce ve výšce 623 metrů nad mořem jméno Terezina výšina. Častěji se však užívá výraz Terezínka. Místní obyvatelé mají pro toto oblíbené výletní místo také název Šouf - podle německého loupeživého rytíře Schoffa, který se prý v těchto místech v 1. polovině 15. století ve své tvrzi skrýval a podnikal odtud dobrodružné výpravy. Jiná verze odvozuje jméno Šouf od německého Schafstein, tedy Ovčí kámen.

 

TerezínkaNa nejmohutnější vyhlídku Jizerských hor je třeba vystoupat po 55 schodech. Odměnou je pak pohled na kopec Bukovou, Jírův kopec se Šulíkovou skálou a na hřebeny Jizerských hor v pozadí. V  popředí zůstává Tanvaldský Špičák (831 m) s  rozhlednou. Už jste tam byli?

Terezínka je jednou ze sedmi větších skal muchovského hřbetu – ty další jsou: Matoušovy skály, Jírova skála, Dubova skála (též „Rozpůlenka“), Muchov, Panská skála a Lavice.


 

Výlet po Černostudničním hřebenu, kde jsme prošli nedaleko Terezínky Skalní bránou, lze zakončit až na Černé studnici (869 m). Čeká zde na nás turistická chata s 26 m vysokou zděnou rozhlednou. Z Velkých Hamrů chodíme na Černou studnici přes Zlatníky, Hamrska, Zbytky a Berany.

 

SVÁROV , BOHDALOVICE a dál …


 

SvárovOd roku 1947 je součástí Velkých Hamrů také Svárov, který dříve patřil k  Šumburku. Do obecného povědomí vstoupil stávkou textilních dělníků v  roce 1870, pro nás je důležitým výchozím bodem k zajímavým výletům.

Okolo dobře skrytého rybníka založeného pro potřeby svárovské továrny vystoupáme na Český Šumburk, přes vyhlídku na Šulíkově skále na Jírův kopec a okolo Sluneční boudy do Příchovic. Odtud je to jen kousek na 24 m vysokou kamennou „královnu Jizerských hor“ - rozhlednu Štěpánku (958 m), stojící od roku 1892 na zalesněném vrchu Hvězda na Příchovickém hřebenu. Je odtud krásný výhled na Krkonoše až ke Sněžce, na Jizerské a Lužické hory a dále hlouběji do Čech na Tábor, Kozákov, Bezděz či Milešovku. Ze Svárova lze jít i Parýzem (údolí podél potoka Ješkrabec) do Rejdic a odtud do Pasek (do muzea) a dále Kramářovou stezkou do Vysokého nad Jizerou potěšit se do tamního muzea sbírkou Krakonošů a pohyblivým betlémem.


  

BohdaloviceK Velkým Hamrům patří od roku 1947 i Bohdalovice a i tam se chodí přes Svárov. Kratší cesta vede bukovým lesem strání přes hráz druhého svárovského rybníka, trochu déle půjdeme přes Chachuli. Do Bohdalovic je možné vyrazit i z Mezivodí - Babincem strání za továrnou nebo po silnici přes Podolánku. Dále můžeme pokračovat po  cestě okolo státem chráněného javoru přes Palouk a Bradlo do Zlaté Olešnice (zde je v létě v  provozu koupaliště a v zimě lyžařský vlek). Výlet si prodloužíme přes Stanový (rodný dům Antala Staška) a Jesenný do Bozkova - známého poutního místa s  kostelem s vyhlídkovou věží. Hlavním cílem jsou zde pro nás unikátní dolomitové jeskyně s bohatou krápníkovou výzdobou a podzemním jezerem.

 

 

KAMENICE

 Oblastí Jizerských hor prochází hlavní evropské rozvodí. Jihovýchodní část odvodňuje Jizera, jejím největším přítokem je Kamenice. Voda protékající mezi žulovými balvany ve Velkých Hamrech tedy končí v  Severním moři.

  

KameniceKamenice pramení poblíž Hejnic pod Holubníkem. Teče přes Kristiánov a Josefův Důl, kde naplňuje největší vodní nádrž, sloužící k  zásobování Liberce a Jablonce n. N. pitnou vodou, a vtéká na tanvaldské území. Zde se do ní vlévá říčka Desná. Na své cestě z  Tanvaldu do Plavů je několikrát „lapena“ do tunelu či továrních náhonů, aby posloužila lidem v malých vodních elektrárnách a teprve za továrnou „ NaMlejnskách“ se znovu svobodně rozbíhá říčním korytem mezi kameny, které jí daly jméno. Svou 36 km dlouhou pouť končí u Spálova, kde se vlévá do Jizery.


 

KameniceKolem nejkrásnějšího úseku řeky Kamenice z Plavů do Spálova vybudoval dnes již neexistující Klub českých turistů ve Velkých Hamrech v roce 1912 Palackého stezku, na které se prý některá místa vyrovnají alpským scenériím. Půjdete-li se o tom přesvědčit, neopomeňte navštívit zříceninu hradu Návarov, který byl ve 14. století postaven na vysokém skalním ostrohu nad Kamenicí jako pomezní strážní hrad. Ve Spálově by byla škoda nevšimnout si hydroelektrárny, která přes svůj úctyhodný věk (od roku 1924) pracuje dodnes. Spálov je i výchozím bodem na Riegrovu stezku, která vede údolím řeky Jizery do Semil.

 

Jizerské hory jsou velmi zajímavou oblastí i po botanické stránce. Ve vyšších polohách se uchovaly původní pralesové porosty smrku, někde stoleté bukové lesy. Hojný je i výskyt kapradin a plavuní, jsou zde i rozsáhlá rašeliniště – největší v České republice.

Botanika
  

V lokalitě, v níž se rozkládají Velké Hamry, je v lesích nejrozšířenější smrk, jedle, borovice i modřín. Kromě nich tu rostou např. buky, javory, lípy, břízy a jeřáby. Květena je zde pestrá a najdeme zde i některé dnes již chráněné rostliny (např. bledule, vstavače či všivce). Na lukách můžeme vidět běžné druhy trav a lučního kvítí, nejnápadnější jsou pampelišky, kopretiny či kohoutek luční.

Příroda zde v hojné míře vychází člověku vstříc a nabízí mu své dary: v lesích rostou od jara do zimy různé druhy hub, z nichž se nejvíce sbírají hřiby, kozáci, křemenáče, sameťáci nebo podhřiby. Borůvkami, jahodami, malinami či ostružinami také pohrdne jen málokdo. Na dosah jsou nám zde i laciné léky, obsažené v léčivých rostlinách. Příznivě působí i čistý horský vzduch.

 

HoubaJakým způsobem se přírodě, která nás obklopuje, za její štědrost odvděčíme? Třeba tím, že budeme žít podle zásad trvale udržitelného rozvoje společnosti, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat základní životní potřeby a při tom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů. Záleží totiž na každém z nás, zda místo, kde žijeme, bude i nadále patřit k těm nejkrásnějším v Jizerských horách!


Vydalo Město Velké Hamry, zpracovala Libuše Novotná

 

 

P A M Á T K Y
VE VELKÝCH HAMRECH


Ve Velkých Hamrech se nachází několik zajímavých památných objektů, i když se (s výjimkou dvou) nejedná o objekty zahrnuté do státního seznamu památek. Jsou však za nimi ukryty osudy lidí, kteří zde žili před námi, a připomínají i místní tragické události. Dávají obci lidský a duchovní rozměr a to, jak se k  nim chováme, svědčí o kulturní vyspělosti národa.


SOKOLOVNA

V pamětní knize Sokola Velké Hamry I je psáno: „I pod zdejším Muchovem českým se myšlénka zříditi tělocvičnou jednotu Sokol pro Hamry a okolí zrodila. Nežli prvé jaro se k nám přiblížilo, založena jest 1. března 1886 jednota tato“. Cvičilo se postupně na několika místech, až se Valná hromada v roce 1910 jednomyslně usnesla na stavbě sokolovny.
Projekt v novorenesančním slohu vypracoval stavitel Oldřich Zítek, stavba (tj. práce zednické, kamenické, tesařské a štukatérské) byla zadána ing. A. Vosátkovi. Základní kámen byl položen 19. června 1910 a tělovýchovná jednota v nové budově zahájila činnost již 18. prosince 1910! Přístavba kina se uskutečnila o něco později.

Sokolovna

Žádost o kinematografickou licenci byla kladně vyřízena v  r. 1921 a promítalo se zde do roku 1995.

PIETA NA MEZIVODÍ

Pieta na MezivodíNa Mezivodí se v místech, kde kdysi býval náhon ke mlýnu, nachází mezi kaštany socha Piety. Na památku své dcery, která se v náhonu utopila, ji nechal postavit mlynář Jáchym Nykrin. Je to umělecky a kulturně velice cenná památka pololidového charakteru, která zapadá do obdobného souboru děl specifického pro tento region a je zapsaná v ústředním seznamu nemovitých kulturních památek. Neznámý autor ji vytesal z  pískovce s narůžovělým nádechem a podle nápisu na podstavci, kde je špatně čitelným švabachem zřejmě napsáno „Maria matko bolestná buď naše ochrana milostná“ a podle barokního slohu lze soudit, že socha stojí na Mezivodí už dlouho. Však už na ní také značně zahlodal zub času a vzhledem k tomu, že se nachází v oblasti se zvýšenou vlhkostí, doporučil Památkový ústav její důkladné zrestaurování. K tomu však zatím kvůli nedostatku finančních prostředků nedošlo.

 

„U KŘÍŽKU“


U KřížkuPodle jiné pověsti se pod cestou na Hamrska (pod Pirochovou vilou) při svážení dřeva svezl náklad z vozu na syna sedláka Matouše a chlapce zabil. Na jeho památku byl na tomto místě na kamenném podstavci postaven kříž s plechovou postavou Krista. Místu se říká „U Matoušů“ nebo také „U Cestářů“.


 

 

 

 

 

 

KAPLIČKA SVATÉHO VÁCLAVA

Kaplička Svatého Václava
Po zrušení jezuitského řádu (v r. 1773) nařídil v roce 1785 císař Josef II. zrušit zbytečné kostely a kláštery a naopak zřídit kostely tam, kde se jich nedostávalo. Tehdy bylo nařízeno postavit kostel také na Hamrskách. Jeho oltář měl zdobit obraz svatého Václava, dar českých bratří zdejším osadníkům. Tehdejší starosta Florián Melich, který vlastnil hospodu, chtěl prosadit stavbu kostela na svém pozemku, aby se zvýšila konzumace. Páni konšelé ale navrhli příhodnější místo ve středu obce. Když nebylo po jeho, zaslal starosta úřadům a diecézi dopis s tvrzením, že na Hamrskách není žádný kostel potřeba, protože do farního kostela do Držkova to není daleko. A protože se už tenkrát některá důležitá rozhodnutí dělala bez důkladného prošetření, byl kostel v  roce 1787 namísto na Hamrskách postaven v  Pasekách nad Jizerou.


KapličkaJeden z konšelů, Adam Nosek, nechal v roce 1790 na místě původně určeném pro kostel postavit alespoň výklenkovou kapličku svatého Václava. Je postavena v  pozdně barokním slohu a najdeme ji ve Velkých Hamrech II na rozcestí z  hlavní silnice k  Muchovu. Soška světce však už není původní – před lety byla ukradena. O to, že byla nahrazena jinou, se zasloužil pan Jaroslav Patrman, který za svého života o kapličku pečoval. Renovována byla v  roce 1978.


 

 

 

 

KAPLE SVATÉ ANNY na Hamrskách

Kaple Svaté Anny na HamrskáchO založení kaple se zasloužil tehdejší místní učitel Josef Mašek. V  červnu roku 1891 byl položen základní kámen a stavba byla dokončena v  roce 1894. O pět let později (1899) byl u kaple zásluhou Čtenářské besedy zřízen hřbitov. V  roce 1903 byla kaple značně rozšířena a v září téhož roku nově vysvěcena. Je vystavěna v novorománském slohu. Dříve postavená část s oltářem k východu byla presbytářem, později přistavěná část s  věží byla lodí kaple. Kapli převzala od obce v  roce 1922 do nájmu Církev československá, dnes v  ní slouží farář Církve československé – husitské každoročně kromě tradiční „půlnoční“ i vánoční a velikonoční mše a 5. července mši k uctění památky mistra Jana Husa. Kaple slouží jako pohřební síň, ale občas se zde konají také svatby a křty. Každý rok odtud zní i vánoční koncert dětského pěveckého sboru.

 


 

kaple uvnitřVnitřní výzdobu tvoří unikátní skleněný oltář ve tvaru obrazu, kde uprostřed jsou ve tvaru kříže zobrazeni velikáni dějin našeho národa. Po stranách kříže je znázorněn průřez krajinou od Krkonoš až po Prahu a připomíná známá místa. Oltář je v barvách typických pro jednotlivá roční období. V roce 1957 ho zhotovili a této kapli darovali pánové Jaroslav Melich, Oldřich Rydval, Břetislav Liška a Jaroslav Morávek. Vnitřní část dřevěné výzdoby byla provedena a darována panem Josefem Jůnou.

 

 

 


KOSTEL SVATÉHO VÁCLAVA
 

Kostel Svatého VáclavaNa počátku dvacátého století byl v tehdejších obcích Hoření a Dolení Hamr (sloučeny pod názvem Velké Hamry v  roce 1914) bohatý spolkový život. Lidé se sdružovali podle svých zájmů a ti, kterým v obci chyběl kostel, založili Spolek pro postavení kostela. Základní kámen byl položen 24. 5. 1915. Téhož roku se dostala chrámová loď pod střechu a byla provizorně přikryta prkny. „Tak zůstal do r. 1920 napospas rozmarům povětrnosti. 21. 11. 1920 byl nad presbytářem zavěšen zvonek a odpoledne se rozlehl obcí tklivý hlas zvonku. O slavnosti posvěcení zvonů: Václav, Jiří a Ludmila byla tato svatováclavská svatyně dne 2. srpna 1925 dokončena“. Kostel byl vystavěn v novogotickém slohu a stal se dominantou náměstí. Věž s křížem dosahuje výšky 42 m. Portál je dílem učitele sochařské školy v Hořicích pana Františka Kulhánka. Zvony byly z  kostela ve 2. světové válce odvezeny a od těch dob kostelní věž mlčí.
Kostel patří církvi římskokatolické a pravidelně se v něm slouží mše. Nedávno byly opraveny vnitřní prostory a střecha, na opravu fasády kostel trpělivě čeká. Až se dočká, bude opravdovou ozdobou Velkých Hamrů.Kostel Svatého Václava


 

 

 

 

 

 

 

POMNÍKY PADLÝM

Pomník padlýmJedním ze spolků, působících na počátku 20. století v obci, byl i Spolek pro postavení pomníku padlým ve světové válce. Výsledkem jeho snažení je památník u hřbitova na Hamrskách. V roce 1947 na něm přibyla i jména padlých ve 2. světové válce. Jeho součástí byly také busty T. G. Masaryka a Dr. E. Beneše. Někdo je však po únoru 1948 ve snaze zachránit před tehdejším tendenčním ničením uložil tak dobře, že se dodnes nenašly. O něco skromnější pomník byl postaven obětem 1. světové války v Bohdalovicích (viz foto).

 

 

HOTEL BRITZ

Hotel BritzPřímo proti hlavní bráně továrny na Svárově nechal její majitel baron Liebig v roce 1905 postavit pro své německé mistry a úředníky společenský dům. Budovu její současný vlastník velmi citlivě v  původním stylu zrekonstruoval, dnes je v  ní ubytovací a restaurační zařízení a také bowling. Škoda jen, že nezůstal zachován i původní název „Hotel Liebig“.

PAMÁTNÍK SVÁROVSKÉ STÁVKY

Památník Svárovské stávkySvárovská stávka 31. 3. 1870 vešla do dějin dělnického hnutí jako první největší organizovaná stávka v Čechách. Bylo při ní zabito sedm lidí. Na jejich památku byl v  roce 1963 postaven Památník svárovské stávky - jeho autorem je sochař Vladimír Kýn. Pomník býval národní kulturní památkou, dnes již je „odnárodněn“, na seznamu kulturních památek však stále figuruje. Připomíná významnou událost v historii města a stal se nedílnou součástí Velkých Hamrů.

 


TEXTILNÍ TOVÁRNA


Textilní továrnaPřádelna na Mezivodí, dříve Liebigovy závody, se začala stavět v roce 1907. Provoz v ní byl zahájen již v  následujícím roce. Přestože je to dáma téměř stoletá, zachovala si svůj původní vzhled i půvab a návštěvníci Velkých Hamrů ji z  dálky častěji než za továrnu považují za zámeček.


V roce 2005 vydalo Město Velké Hamry, zpracovala Libuše Novotná